Smíchovská v zemi sakur

Japonsko… země, která mísí dohromady bohatou kulturu a vizáž moderního města. Roboti, technika a popkultura se dohromady mísí se zvyky, náboženství a folklór. Je to skoro nevídaná kombinace. Z tohoto důvodu je toto souostroví pro okolní svět tak mystický, ale také nevídaně přitahující. Tisíce lidí sní o tom se sem podívat, ale ne vždy se to podaří. Proto je skvělé, že jsem společně s více než dvaceti dalšími studenty mohl mít příležitost toto místo navštívit.

Za touto “expedicí” sedělo mnoho různých motivací – ochutnání jídel, nákup elektroniky a popkulturních věcí, pořízení fotek….Ale byl tu jeden hlavní cíl: poznat Japonsko (nebo přesněji Tokyo) z co nejvíce stran. A tak jsme se ubytovali v Asakusabashi, ospalejší části centrálního Tokia.  

Tokyo je městem obrovským, za sedm dní jsme sotva mohli prozkoumat vše. Ale nenechali jsme si ujít ta nejdůležitější místa. Od Akihabary, známým centrem elektroniky, videoher, anime a arkád, Parku Ueno se svými Muzei a Zoo, nenechali jsme si také ujít Císařský palác se zahradou, či slavný chrám Senso-ji. 

Naší největší zastávkou ale muselo být samé centrum města, zejména Shinjuku a Shibuya. V Shinjuku jsme navštívili muzeum samurajů a za noci si prošli neonové ulice čtvrtě Kabukicho, ve kterém hráči herní série Yakuza poznají Kamurocho, mapu, která se stala pro sérii nedílnou součástí. Shibuya byla pro nás hlavním centrem nákupu. Pokud Akihabara je místem popkultury, Shibuya je místem brandů popkultury – Obchody s produkty Nintenda, Pokémonů, JoJo´s bizarre adventure a dalších se všechny vyjímaly na stejném místě. Byly tu obchody s oblečením, obchody s merchem, mega obchody se vším a dohromady s ničím. Zkrátka od kartiček, přes plyšáky po trička až po použité spodní prádlo… zkrátka si tu každý něco našel. 

Tokyo nebylo jediné místo, kde jsme byli. Krátce jsme také prozkoumali známé turistické atrakce v okolí Mt. Fuji v distriktu Yamanashi. První zastávka bylo jezero Kawaguchi, nejpopulárnější ze skupiny jezer známých jako Pět jezer Fuji. Poté jsme navštívili Shibokusu, známou pro své jezírka a svatyně. Nakonec jsme dojeli do městečka Fujiyoshida, odkud se fotí slavné fotky Mt. Fuji s místní pagodou Chureito. Bohužel my tento výhled nezažili kvůli dešti, který ten den zasáhl. To nás však neodradilo a nakonec jsme horu mohli vidět cestou zpátky z okýnek letadla. 

Jedna z největších součástí objevování nové země je ochutnání jejího jídla. A Japonsko v tomhletom aspektu nezklamalo. byly tu klasiky jako sushi, ramen, či onigiri, ale ty už jsou i tady docela běžné. Krom nich jsme ale ochutnávali, jak jen šlo. Třeba wagyu, maso z masírovaných krav, nebo koní, známé jako jedno z nejlepších druhů mas, či dango, kuličky z rýžové mouky na špejli, většinou podávané obalené v medu, či potřené pastou z červených fazolí. Červené fazole proto, že mají narozdíl od fazolí pěstovaných na západě unikátně nasládlou chuť. I proto jsou používané v asijské kuchyni vcelku často. 

To že se fazole používají do sladkého, mě překvapilo, ale nebylo to jediné. Ku příkladu fakt, že tu mají automaty s pitím na každém kroku. Je to něco co mi chybí vlastně všude, hlavně v horkých dnech, kdy voda mizí rychle. To, co na ulici těžce najdete, jsou odpadkové koše, i tak je ale ve městech čisto. Největším překvapení mě ale čekalo v arkádách. Zatímco u nás je to sranda, kde čas od času strávíme čas s kamarády, v Japonsku je toto místo svůj vlastní ekosystém. Nejvíc to jde vidět v patrech s rytmickými hrami. Nebylo nezvyklé vidět lidi co si napohodu hraju úrovně s vysokou úrovní, používají vlastní vybavení a rukavice, a do toho si radí, jak se zlepšit. Pro ně jsou arkády koníčkem. 

Japonsko, země která mísí modernitu a historii, aby vznikla její unikátní kultura. Své pocity, ani nadšení z tohohle zájezdu sám nedokážu ztvárnit na papíře. Je to jedinečný zájezd, na který nezapomenu a pochybuji, že kdokoliv, kdo se mnou letěl, by se mnou souhlasil.