Pár dní zpět jsem měl možnost navštívit letošní ročník Berlínského bienále. Výstava se
konala na několika místech ve městě a nabídla různorodý pohled na současné umění.
Zaujala mě hlavně tím, jak kombinovala osobní výpovědi s globálními tématy a nechávala
prostor i pro tišší, méně nápadná díla.

Když jsem v šesti letech poprvé dostal do ruky akordeon, vůbec jsem netušil, že u něj vydržím tak dlouho. Zažil jsem roky, kdy jsem s tím chtěl seknout, ale taky momenty, kdy jsem zjistil, že hudba může být o něčem úplně jiném než jen o sezení u not. Co mi těch jedenáct let dalo a proč mě to teď vlastně baví víc než na začátku?