Když jsem v šesti letech poprvé dostal do ruky akordeon, vůbec jsem netušil, že u něj vydržím tak dlouho. Zažil jsem roky, kdy jsem s tím chtěl seknout, ale taky momenty, kdy jsem zjistil, že hudba může být o něčem úplně jiném než jen o sezení u not. Co mi těch jedenáct let dalo a proč mě to teď vlastně baví víc než na začátku?