Škola z pohledu nového učitele

Pan Benjamin Dunajevský je jedním z čerstvě nových přírůstků do našeho pedagogického sboru. Od září vyučuje hardware část prvního a druhého ročníku. Zároveň je také absolventem naší školy, dokonce stejné třídy jako pan Novák s panem Hanušem.

1. Mohl byste se na úvod prosím představit jedním slovem a říct nám proč jste si vybral právě toto slovo?

„Prokrastinace – slovo mnohým z vás známé či přinejmenším povědomé. I mne po dobu mého studia potkávalo pravidelně a nemilosrdně. Z čehož nevyvozuji, že by snad nebylo stálým problémem. Dnes už je snad povětšinou přebyto právě slovy “snaha” a “píle,” které jsem tolikrát obdivoval na jiných. I tak je to běh na dlouhou trať a člověk prokrastinaci velice jednoduše propadá a jen s patřičnou a hlavně trvalou dedikací ji poráží.“

2. Vy tedy patříte k absolventům, co učí na SSPŠ, mohl byste mi prosím říct, jak jste se k tomu dostal a jaká byla Vaše studentská léta?

„Má studentská léta byla divoká, zvláště pak v úplných počátcích. Vypracovat si potřebné minimum a netrápit se ničím více, se postupně stalo mým nezdravým motem. Netajím se tím, že jsem si dovolil zopakovat první ročník. Pevně věřím, že jsem zůstal v povědomí mnohých učitelů. Bohužel spíše ne způsoby, pro které bych na sebe směl být náležitě hrdý. I tato minulost mi však poskytuje určitý vhled do nemalé skupiny studentů, co propadají podobným tendencím. Co však vskutku není popisem mé práce tak, jak to dle mého zvážení platí pro každého učitele bez výjimky, jest vyhodnocení, zda jsem třebas právě v tomto, či v jiných případech doopravdy uspěl. Snad na to zodpoví sám čas a objektivnější vhled studentů. K práci jsem se dostal za zprostředkování bývalým zástupcem panem Růžičkou a za přímluvy mého bývalého spolužáka a nynějšího učitele pana Nováka. Což předpověděly žerty, že bych snad mohl učitelskou pozici zastat, které se postupně proměnily ve zvažovanou možnost, kterou jsem se nakonec přeci jen rozhodl pokusit jen s částečnou důvěrou v to, že se naplní. Ba dokonce jsem byl původně zvažován na pracovníka IT oddělení spíše, nežli na práci učitele. I k mému překvapení jsem nakonec, kde jsem a ač na občasná přítěží toho nelituji.“

3. Proč učíte zrovna hardware? Měl jste s tím již nějaké zkušenosti popřípadě vášeň?

„Svůj první počítač jsem stavěl v roce 2017, od té doby jsem jich postavil celou řadu a o hardwaru si vybudoval potřebný obecný přehled. Ještě před rokem byste mě nalezl pracovat v opravně telefonů, doplňkově i dnes stavím počítače nebo se starám o jejich údržbu a servis včetně další techniky – od konzolí po tiskárny. Nikdy jsem v sobě neviděl programátora, nikdy jsem se jím necítil, ale tato relativně prostoduchá a hmatatelná “věda” mi byla vždy sympatická.“

4. Jaký je Váš názor na stav učebny 102? Máte v plánu jakožto učitel hardwaru s tím něco dělat?

„Můj názor se dá shrnout stejnými slovy jako stav učebny. “Katastrofa.” Co se týká mé vlastní ochoty problém vyřešit, vyučuji svůj první školní rok. Stále buduji vlastní vizi toho, jak předmět nejlépe podat. Se zpožděním připravuji materiály, kterými nahradím své dočasně zapůjčené. Doučuji se detaily, připomínám si práci v simulátorech logických obvodů. Nemluvě o mé vedlejší práci, která si také žádá svou časovou investici, do příštího roku však nejspíše nepřipadne v úvahu. O tom rozhodne i úvazek, který ve škole získám. Pokud bude učebna 102 k příštímu školnímu roku stále k mání a její budoucnost nejistá, rád se o zodpovědnost přihlásím a začnu pracovat na její důstojnější podobě. Věřím, že by mne současný zodpovídající pan Kalista podpořil. Do té doby se přinejmenším připravím na již plnohodnotný nový školní rok.“

5. Jak dlouho máte v plánu zůstat v postu učitele?

„Je to dilema, které stále visí ve vzduchu a dozajista se mne ještě dlouho nepustí. Zatím si nekladu veliké cíle, doučím svůj první rok a pokud se domluvíme s vedením na odpovídajícím úvazku, setkáme se na škole i za rok.“

6. Kolik děvčat učíte? Je podle vás škoda, že je hardware nezajímá vice?

„Učím dohromady čtyři státem evidovaná děvčata, přístupy k předmětu se mezi nimi ale liší. Z vlastní zkušenosti jsem někdy spíše příjemně překvapen a doufám, že se to stane jen a pouze pravidlem. Co se týká zájmu děvčat o technické obory, je důležité dodat, že pokud zájem neexistoval předchozí, jak tomu bohužel za užití jedné prachsprosté generalizace bývá, naše škola pak má šanci je vyselektovat a ztížit jim na školu nástup za pomocí nového přijímacího řízení, k jemuž mimo to nemám výhrady. Zde bych souhlasil, že nezájem, nebo spíše cizost technických předmětů, kterou pociťuje nemalá skupina děvčat, je v tomto lukrativním oboru s téměř nesrovnatelnými výhledy do budoucna škoda. Sám za sebe však mohu pouze přát každému bez ohledu na pohlaví, ať nejlépe dělá, co ho baví a v čem se dokáže spatřit.“

7. Máte osvědčenou formu podvádění, kterou byste doporučil studentům a sám ji u nich nehledáte?

„Svého času jsem se ke své vině jako většina studentů dost chytrých na to si uvědomit, že lze dělat věci jednoduše a bez námahy, avšak příliš hloupých na to, aby zjistili, že si po letech studia neodnesou ani ty poschovávané cáry papíru, skutečně na podvádění podílel. Sám zde pro dodržení vlastní akademické integrity nic nesdělím, nikoho nepobídnu a nic nenavrhnu. Avšak mohu z vlastní zkušenosti vybudovanou řadou chyb mých minulých sdělit, že se takové jednání z dlouhodobého hlediska nikomu nevyplatí.“

8. Je něco, co byste chtěl sdělit lidem?

„Při setkání osobním spíše pak, někdy i velice snadno, rozdávám improvizovaná moudra. Proto každému doporučím osobní pokus o jeho získání. Stručně a hezky bych zde už jenom pravil, že pravda vítězí, dedikace vytváří všehoschopné jedince a otevřená mysl přináší pochopení, uvědomění a schopnost porozumět nad rámec toho, co se zraku jeví.“