Mysl nás klame aneb, můžeme být nezaujatí?

Lži a dezinformace jsou s námi od nepaměti. Dnes se ale nacházíme v době, kdy jsme doslova zahlceni informacemi. Bohužel s množstvím těchto informací přichází i velká míra zodpovědnosti. V minulých stoletích se pro získáni moci a území upřednostňovaly krvavé války, dnes se však čím dál tím více využívá tzv. hybridní války neboli ovlivňování lidí a veřejného mínění skrz informace šířené (ne)vládními organizacemi, jedinci a v totalitních státech potom i veřejnoprávními médii.

Dezinformace jsou velmi silná zbraň. Pokud s pomocí konspiračních teorií, lží a propagandy přesvědčíte někoho o svém názoru, udělá pro vás de facto cokoli (např. bude dále šířit tento názor). Možná si nyní říkáte: „To se mě netýká, já přece na nic takového nenaletím.“, ale opak je pravdou. Troufám si říct, že jen za dnešní den jste uvěřili již několika dezinformacím i konspiračním teoriím.

Jsou totiž doslova všude. Ať už reklamy (ano, to jsou také jen polopravdy), politické prohlášení, které neodpovídají skutečnosti, „zaručené“ zdravotní tipy, které se ukážou jako klamné anebo třeba i zavádějící titulky článků, které jsou zde od toho, abyste na článek klikli (a jelikož si celý článek nepřečtete, můžete mít zkreslenou informaci). Dle studie The New York Times je průměrný uživatel internetu vystaven zhruba 100 000 slovům informací denně (což odpovídá stovkám až tisícům různým informacím denně).

Ano, mohou a ve většině případů to jsou nedůležité, banální informace, ale postupem času (i v řádu let) to může výrazně změnit váš pohled na politiku, společnost, práci a mnoho dalších důležitých témat a postupem času začnete věřit i teoriím a informacím, kterým byste za normálních okolností nevěřili.

Co je to vlastně dezinformace a konspirační teorie? Dezinformace jsou polopravdy a lži, distribuované ať už nevědomě či se záměrem ovlivnit myšlení jednotlivce či skupiny lidí. Hojně jich využívá například Moskva, a to ke dvěma hlavním důvodům. 1) udržet nevědomost obyvatelstva a minimalizovat tak riziko vzpoury. 2) Stále má zájem o bývalé státy „východního bloku“, mezi které mimo jiné patří i ČR. Prostřednictvím dezinformací (ano, i u nás) šíří proruské názory, které mají vést ke svržení demokracie nebo alespoň ke zvolení proruské vlády. Naproti tomu, konspirační teorie je teorie o nějaké události (většinou jiná, než oficiální), kterou nelze popřít ani dokázat čili člověk, který jí věří, vám nic nedokáže, ale vy mu ji nevyvrátíte.

Nyní se pojďme zaměřit na druhy kognitivního zkreslení (jemuž nevědomě podléháme všichni, o to více ti, kteří o něm nevědí). Kognitivní zkreslení je cesta, jakou si náš mozek zjednodušuje zpracovávání informací, kterých má ohromné množství, ale „klíč“ k rozřazení žádný. Prostě si vybírá, ale jeho výběr není vždy optimální ani logický. Zde jsou nejběžnější příklady rozřazování:

Nejprve zde máme konfirmační zkreslení. Jedná se o sklon hledat a věřit informacím, které potvrzují naše již existující názory, ale to nám nestačí, my ji chceme přeci ještě všem ostatním dokázat. Pokud například zastáváme názor, že trávit hodně času hraním her je správně, budeme si na internetu vyhledávat „blahodárné účinky hraní PC her“ místo „dopad hraní PC her“, neboli vyhýbáme se informacím, které nechceme slyšet.

Dalším druhem kognitivního zkreslení je poslušnost vůči autoritě. Poslušnost vůči autoritě znamená, že máme tendenci věřit tomu, co říkají naši oblíbení influenceři. Toho se hodně využívá v reklamě, často nějaký slavný Youtuber doporučuje ve svém videu výrobek, který by sám nikdy nepoužil, protože je to však náš oblíbený Youtuber, uvěříme mu všechny ty „výhody“.

Goebbels (Hitlerův ministr propagandy) řekl, že 100x opakovaná lež se stává pravdou, což je další druh konfirmačního zkreslení: efekt iluzorní pravdy. I dnes si můžeme názorně ověřit, že tento citát je pravdivý. Například v Rusku pouští lidem ve zprávách každý den do hlavy dezinformace a po těch letech už jim ti lidé věří (tj. nevěří, že zde je/byla válka na Ukrajině, že existují kapitalistické státy…).

Dalším jevem je tzv. kotvení. Jedná se o sklon přikládat největší důležitost informaci, která se k nám dostane jako první. Nezní to sice moc logicky, ale myslím, že každý už někdy zažil pocit, kdy nějaké (bulvární) médium si vymyslí polopravdu či čistou lež o vaší oblíbené osobnosti (herec, zpěvák…), která vás v něm zklame. Daná osobnost to pak popře a podpoří několika důkazy, přesto však máte mizernou náladu, že jste se v něm zklamali, a to kvůli informaci bez jakýchkoli pádných důkazů, proti které mluví informace podpořená mnoha důkazy, navíc víte, že se jedná o bulvární médium. Jak to? Protože jste si tu nepravdivou informaci přečetli jako první.

A v neposlední řadě tu máme tzv. stádový efekt. Jednoduše máme sklon věřit tomu, čemu věří většina. Pokud jste pod vlivem konspiračních teorií a dezinformací, tento efekt vás „přinutí“ věřit i absolutní nepravdě, která se dá lehce vyvrátit.

Abyste věděli, jak se proti takovým dezinformacím a konspiračním teoriím bránit a jak je najít, musíte nejprve vědět, jak vznikají. Konspirační teorie vznikají v zásadě takto:

vlivná osobnost či instituce + neobvyklá myšlenka + záměr = konspirační teorie

Je to opravdu takhle jednoduché. Pojďme si dosadit do vzorečku

Bill Gates + nakažlivý virus, který by mohl zabít více lidí, než válka (jeho myšlenka) + technologické společnosti nás chtějí ovládat -> Bill Gates vytvořil koronavirus, aby nám mohl pomocí očkování implantovat čip a aby tak ovládl celý svět.

Konspirační teorie je na světě, a přesto se i dnes najdou lidé, kteří tomu věří a dezinformace mohou vznikat dvěma způsoby: 1) informace se zkreslují (od úst k ústům) a postupně se její části nahrazují vymyšlenými 2) záměrné vypuštění lží a polopravd.

Ještě, než se dostaneme na závěr, máme zde důležitou část: Jak se proti dezinformacím bránit? Odpověď zní nad očekávání prostě. Pokud si na internetu přečtete nějaký článek (v březnu 2025 se to netýká veřejnoprávních médií, tj. ČT + Český Rozhlas), než si začnete dělat názory, zastavte se. Ano těch pár minut za to stojí. Zde se zaměříme na metodu PANTER Nejprve se zamyslete nad Původem (Je to důvěryhodný zdroj? Odkud zdroj čerpá informace obsažené v článku? Jsou to zdroje odborné, anebo svědecké?). Další je Autorství (Kdo je autorem? Má na sebe uvedený kontakt? Jaké jsou jeho další články?). Musíme se také zaměřit na Novinku (tj. Je informace aktuální? Z jakého data jsou fotografie a zdroje?). Další písmeno je T, a proto zde máme Tón (Je informace pojatá odborně, sarkasticky, tlačí na Vás pro rychlé rozhodnutí a hraje Vám na city?). E jako Evidenční důkazy (zkontrolujte si zdroje jednotlivých informací). Jako poslední písmeno je R. Reference (k ověření pravdivosti dnes můžeme použít např. AI nebo příspěvky veřejnoprávních médií).

A úplně na závěr dvě doporučení: nečtěte informace z nedůvěryhodných zdrojů (špatně esteticky naprogramované webové stránky…) a k ověření pravdivosti použijte svůj „selský“ rozum. Např. pokud vám někdo bude tvrdit, že 2 + 2 = 5 (ano, hodně přehnaný příklad), váš selský rozum vám napoví, že je asi něco špatně a stejně tak můžete posuzovat i informace na internetu.

zdroj: Fake Over (kniha)