Žáci z Líše nakoukli do Preslovin 

Do redakce Preslovin dorazili žáci ze ZŠ Na Líše, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak vzniká školní časopis. Během společného dopoledne nechyběly otázky, sdílení zkušeností ani první konkrétní tipy do vlastní redakční práce.

Do redakce Preslovin tentokrát nezavítali jen naši redaktoři, ale i hosté ze ZŠ Na Líše. Společně jsme strávili dopoledne, během kterého jsme si povídali o tom, jak vlastně vzniká školní časopis, co všechno to obnáší a proč to někdy není tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. 

Celé setkání se neslo v dost přátelské a uvolněné atmosféře. Žáci dorazili dobře připravení, měli spoustu otázek a hlavně chuť zjistit, jak věci fungují v praxi. Právě to bylo asi nejvíc znát – když si něčím nebyli jistí, prostě se zeptali. Díky tomu jsme se dostali k řadě konkrétních věcí, které by se jinak jen těžko vysvětlovaly obecně. 

Kromě základního fungování redakce jsme se dostali i k tomu, jak časopis vést, co se osvědčilo a na co si dát pozor. Snažil jsem se předat hlavně věci, které se dají rovnou využít – ať už při psaní článků, nebo při samotné organizaci práce. 

Velmi mile mě překvapilo, jak aktivně se všichni zapojovali. Bylo vidět, že je to baví a že o školním časopise přemýšlí víc do hloubky. Podle slov paní Tvrzníkové si to užili i oni. 

Celkově se k akci vyjádřila i paní Tvrzníková, zástupkyně ředitelky ZŠ Na Líše: „(…) Velice zajímavé, přínos né, dobře připravené, sympaticky mlady muž. Naše děcka – absolutní spokojenost. Tímto mu za nás moc dekujeme!!! Mohu zmínit naši spolupráci na webu školy? Chci napsat kratičký článek, mladí si napíši svůj k dnešku, ale ráda bych vyzdvihla, ze nás podporujete při hledaní nových cest v rozvoji školy. Rozjíždíme toho opravdu víc, než co bývalo zvykem:) S panem Skopcem jsme domluveni ještě na možné kratší návštěvě, kde už by naši „redaktoři“ měli připraveno něco konkrétního a on by jim ukázal, co a jak, co ano a co ne. Já bych ráda přišla též, pro mě to bylo dnes opravdu hodně zajímavé.“ 

Domluvili jsme se navíc, že tohle nebylo poslední setkání. Až budou mít hotové vlastní výstupy, rádi se na ně společně podíváme a probereme, co funguje a co by šlo ještě posunout. 

„Moc děkujeme za možnost navštívit Vaši školu a hlavně i za seminář, který připravil pan Skopec. Super!!! Opravdu paráda. (…)“ 

zhodnotila celou akci paní Tvrzníková. 

Na závěr tak nezbývá než říct, že podobná setkání dávají smysl – nejen kvůli sdílení zkušeností, ale i proto, že člověk vidí, jak nadšení pro psaní a tvorbu časopisu funguje i jinde. Pokud si z toho žáci odnesli alespoň část inspirace do vlastní práce, pak to celé splnilo svůj účel. Psal: Vladimír Skopec