Suezská krize

Ve středu 2. dubna 2025 se na Gymnáziu profesora Jana Patočky konalo krajské kolo Dějepisné soutěže gymnázií ČR a SR, kterého se mimo jiné účastnili i zástupci naší školy. Letošním tématem byly události 20. století mimo Evropu. Převážně šlo o dění v USA, díle o vietnamskou a korejskou válku, částečně také o Kubu a Jižní Ameriku, otázky týkající se kultury, sportu a mnohé další. Ve spojitosti s touto soutěží a v rámci zachování tématu bych se ale ráda rozepsala o události, která se sice odehrála ve 20. století mimo Evropu, přesto však šlo o záležitost veskrze evropskou.

Suezský průplav je velmi důležitá vodní cesta umožňující plavbu mezi Rudým a Středozemním mořem. Byl postaven v polovině 19. století společností francouzského inženýra Ferdinanda de Lessepse. Suezský průplav leží na území Egypta a egyptský místokrál po otevření průplavu roku 1869 také nakoupil zhruba 44% podíl Všeobecné společnosti pro Suezský námořní průplav, která průplav postavila a samozřejmě vlastnila. Egypt se ale dostal do finanční krize a nástupce místokrále svůj podíl na průplavu roku 1875 prodal vládě Velké Británie. Dvěma největšími akcionáři Suezského průplavu se tedy staly Francie a Velká Británie. Ze Suezského průplavu, díky kterému se lze vyhnout dlouhému objíždění celé Afriky, tedy Egypt dlouhá léta neměl vůbec nic. To se ale změnilo roku 1952, kdy proběhl vojenský převrat a do vedení Egypta se dostal Gamál Abd an-Násir. Násir potřeboval peníze na výstavbu Asuánské přehrady. Po tom, co začal obchodovat s Východním blokem, ale Velká Británie a Spojené státy stáhli svou finanční pomoc Egyptu, a to vyústilo ve znárodnění Suezského průplavu v listopadu 1956. Mimo to se Násir toužil stát vůdcem jednotného arabského světa, v jehož čele by stál Egypt. A největším nepřítelem v tomto jeho cíli nebyl nikdo jiný než Izrael. Pro izraelské lodě byl Suezský průplav uzavřený již od války roku 1948 a Násir navíc později zablokoval Izraeli strategickou Tiranskou úžinu. Velmi zjednodušeně můžeme nahlédnout tři hlavní aktéry Suezské krize: Velká Británie, Francie a Izrael. A tedy ve zkratce, tito tři se domluvili, že Izrael na Sinaji provede výsadek. Po určité době napochoduje Francie a Velká Británie a vyzvou obě bojující strany, aby se vzdálily na 15 km od průplavu. Egypt to samozřejmě odmítne a francouzské a britské jednotky budou mít důvod Suezský průplav obsadit. S čím ovšem nikdo nepočítal byl zamítavý postoj USA. Mezi hlavní důvody se většinou řadí fakt, že USA by nemohlo kritizovat SSSR za intervence při Maďarském povstání, kdyby zároveň schválilo operace okolo Suezského průplavu. Bez podpory Spojených států byli všichni zúčastnění nuceni se ze Sinaje stáhnout a v operaci nepokračovat. Francie a Velká Británie utrpěly na mezinárodní scéně ostudnou porážku a Izrael se stáhl z obsazených území a výměnou za to byly na egyptsko-izraelské hranici nasazeny jednotky OSN, garantující vyjednané podmínky mezi Egyptem a Izraelem. Vtipné je, že roku 1967 před započetím šestidenní války, Gamál Násir prostě požádal OSN o odchod jejích jednotek z hranic Sinaje. A OSN opravdu jednotky z egyptsko-izraelských hranic jen tak odvolala.