Jakub Hasník: Student na české cestě do vesmíru

Vznášet se volně v prostoru, pozorovat kapky vody formující se do dokonalých koulí či sledovat, jak se Rubikova kostka pomalu otáčí ve vzduchu bez jediného dotyku. Takový je stav beztíže, který si mohlo vyzkoušet pouze několik vybraných českých studentů v rámci projektu České cesty do vesmíru.

V rámci projektu České cesty do vesmíru se 30. 3. ode hrál Zero-G let pro skupinu 26 studentů a studentek z celé České republiky. Jde o speciální parabolický let, který na krátkou dobu vytvoří stav beztíže podobný tomu, který zažívají astronauti na oběžné dráze. Letadlo vystoupá do výšky a poté klesá po parabolické dráze, čímž se uvnitř vytvoří stav mikrogravitace trvající přibližně 20-25 sekund. Jedním z 26 vybraných studentů, kteří měli tu čest se této výjimečné akce zúčastnit je náš student Jakub Hasník z 1.GA.

Kubo, jaké to vlastně bylo zažít stav beztíže?

Bylo to velmi osvobozující. Ze začátku to bylo neskutečně zmatené, protože přestaly platit jakékoli nám známe fyzikální zákony. Člověk se v tom prostoru neuměl pohybovat a byl takový zmatený, ale potom po pár parabolách už to bylo velmi příjemné. Přirovnával bych to k tomu, jako když člověk skáče na trampolíně a dosáhne úplně toho vrcholu – na zlomek sekundy. Tak stav beztíže byl akorát nekonečněkrát delší verze, protože stejný pocit taky zažíváš vždy, když skáčeš.

Co tě během letu nejvíc překvapilo?

Čekal jsem, že 1,8G při stoupání nebude tolik, že to nebude tak těžké, ale když jsme vlastně leželi při stoupání nebo při vybírání té paraboly, tak jsem ležel na břiše a nebyl jsem schopný zvednout hlavu od podlahy. To jsem nečekal, že při „jenom“ 1,8G to bude mít takový efekt. Na konci letu jsme už mohli během 1,8G i stát, ale bylo to složitější. Kdybychom to zkusili na začátku, mohlo by se nám udělat dřív špatně.

Jak jsi se vlastně dostal k tomuto projektu? Co všechno zahrnovalo výběrové řízení?

Našel jsem to na internetu, tak jsme si s kamarádem řekli, že to zkusíme. Bylo výběrové řízení o šesti kolech.

Ta první část byly psychické testy na internetu, takové řekl bych jednodušší. Druhé kolo bylo video, které mělo být cca tři minuty dlouhé, kde jsme měli říct, proč bychom měli letět, co děláme a něco o nás. Mělo to být zajímavé – jeden kluk tam třeba dělal video o ideálním poměru špaget. Já jsem tam dal to, že létám na kluzáku a povídal jsem u toho.

Třetí byly kognitivní testy a anglické testy. To znamená, že tam byly testy na reflexy, že tam problikávaly různé obrázky a ty jsi měl kliknout jenom na jeden typ. Anglické testy byly ve formě interaktivního videa, mluvil tam například i Daniel Stach,u kterého jsem v tu dobu ještě nevěděl, že poletí s námi.

Pak byly fyzické testy, to jsme jeli na fakultu tělesné výchovy. Tam jsme nejdřív dělali takový mrtvý tah, potom jsme dělali zátěžový běh a potom jsme jeli na takovém tom kole, kde máš masku s kyslíkem a tam se měřilo zároveň kapacita plic a zároveň jsi šlapal.

Pak byla, co jsme se shodli se všemi, jakoby ta nejtěžší část – pohovory. Jeli jsme do agentury CzechInvest, kde byli Honza Spratek a paní Poláčková, což je psycholožka, a ještě jedna paní. Tam nás teda hodně grilovali. Jelikož už museli vybrat, tak se furt snažili nějak vyvést z míry, furt ti skákali do řeči nebo říkali, že nemáš pravdu nebo že to je blbost a snažili se tě vyprovokovat. Fakt to bylo jako brutální, ale já jsem si to jako užil, je to zase velká zkušenost.

Šestá část byl třídenní survival, který si myslím, že byl spíš na stmelení kolektivu a hodně jsme si to užili. Shodli jsme se, že i kdybychom věděli dopředu, že neletíme, tak by jsme na ten survival šli znova, protože to byl skvělý zážitek.

Musel jsi projít před letem nějakým speciálním školením?

Ano, to se odehrálo, když jsme dorazili na letiště. Byl tam briefing a tam nám řekli francouzský astronaut, který byl třikrát ve vesmíru, střídal se s Francouzi v angličtině a asi hodinu a půl nám vysvětlovali, co se bude dít, co máme dělat, co nemáme, takové ty věci, abychom si to co nejvíc užili.

Třeba že při tom 1,8G jsme měli naklánět hlavu do stran, protože ti to rozhodí střední ucho a pak ti může být špatně. Nebo že nemáme dělat rychlé pohyby hlavou ve stavu beztíže a proč. Takže spíš takové bezpečnostní tipy.

Vzal jsi si na let nějaký vědecký experiment? Pokud ano, jaký?

Já jsem s sebou vzal jenom Rubikovu kostku, ale dělali jsme tam experimenty, třeba s héliem a balónkem a balónkem naplněným vzduchem – co se bude dít ve stavu beztíže. Samozřejmě oba se vznášely hned vedle sebe stejně jako my.

Potom jsme tam měli samozřejmě pokus s vodou, který dopadl u všech skupin jinak. My jsme byli v tom letadle rozděleni na čtyři sekce, byli jsme jako týmy Mars, Jupiter, Uran a Saturn. V každé té naší sekci jsme dělali jeden pokus s vodou. Nám se to napůl povedlo, ta největší část vody se rozplácla o strop. Ale povedlo se mi chytit malinkou kapičku do pusy. Není to tak jednoduché, jak to vypadá, vůbec to není jednoduché, protože voda si dělá, co chce, a tvé tělo si dělá, co chce ve stavu beztíže. Takže to skloubit dohromady nebylo úplně lehké.

Dělali jsme také pokus s ohněm – dali nám zapalovač a ten oheň vlastně hoří menší, je modrý a hoří do tvaru koule ve stavu beztíže.

Jak tě tato zkušenost ovlivnila po osobní stránce?

Je to docela slušná zkušenost po osobní stránce. Potkal jsem skvělou partu lidí. Výběr byl takový komplexní, nebylo to čistě jenom založené na zájmu o vesmír. Byla to fakt geniální skupina cílevědomých, příjemných a sympatických lidí. Vím, že s těmi lidmi budu spolupracovat na velkých projektech.

Získal jsem také zkušenost, jak pracovat se stresem, jak pracovat vlastně i se žaludkem. Hlavně mi to dalo velké výhledy do budoucna.

Co bys udělal jinak, nebo si vzal na let, kdybys mohl letět znovu?

Ve výběrovém řízení asi vůbec nic. Možná bych si víc užil ten survival, protože první půlden byl takový, že jsme všichni podvědomě věděli, že šest lidí musí vypadnout a bylo to trochu napjaté. Potom bych asi strávil víc času na tom, co si vezmu s sebou jako nějakou experimentální věc, aby to bylo originálnější, ale Rubikova kostka byla v něčem geniální, protože když to pustíš ve stavu beztíže, tak se to pomaličku otáčí kolem své osy, bylo to krásné.

Plánuješ se dál věnovat výzkumu vesmíru nebo astronautice?

Tahle zkušenost ovlivnila moji budoucnost hodně, hlavně díky těm kontaktům s lidmi, které jsem poznal, i zkušenostem s tím, jak funguje natáčení, jak proniknout do světa kosmonautiky a jak to vlastně vypadá z jiné perspektivy. Já chci určitě něco podnikat a myslím, že to bude pravděpodobně něco s vesmírem. Nebude to ta jediná věc, ale jelikož mě to baví a zajímá, tak si myslím, že s tou skupinou lidí, kterou jsem poznal, není důvod proč ne. Česká cesta do vesmíru nekončí, budeme spolu ještě něco podnikat.

Co bys poradil studentům, kteří by se chtěli angažovat ve vesmírném výzkumu nebo se účastnit podobných akcí?

Hlavně přestat se zabývat tím, co si myslí lidé, kteří tě nepodporují. Tento projekt mě naučil mnohem víc zahazovat názory lidí, kteří mi nijak nepomůžou nebo neposunou. Člověk si to víc užije sám se sebou, a to je hlavní.

Určitě to nevzdávejte a jděte do toho naplno, protože já, kdybych do toho nešel naplno, mohl jsem se na to vykašlat, a teď bych nezjistil, že na to vlastně mám. Takže fakt jděte do toho naplno!