Janovo prokletí a dlouhá cesta do Ženevy

Společnost

17.04.2019

Rád bych vám představil jednoho svého přítele a kolegu. Je to jeden z absolventů, který pracuje na velikém množství projekt a do toho ještě pomalu rozjíždí vlastní firmy. Nepotřebuje to. Z fleku by se uživil zaměstnaný jako opravdu dobrý kvalitář. Lidé se super schopnostmi jsou skutečně mezi námi. Poprvé jsem zpozoroval, že je něco špatně, když kolega koupil 2 nahnilá jablka a já tahajíc ze stejné přepravky ze 4 netrefil ani jedno. To by se ještě dalo svést na nešikovný výběr. Jenže pak to začalo – zlomený vrut o průměru 15 mm, vražedná konvice, tajemné vady obou 3D tiskáren a mnoho dalšího. Ukázalo se, že cokoliv si kolega koupí je s drtivou pravděpodobností rozbité. V některých reklamačních odděleních s ním již umí pracovat a používají ho k odhalování nejnepravděpodobnějších vad a vadných kusů z regálů. 

Vždy jsem si však myslel, že jde přeci jen o prokletí týkající se hmotných produktů, a tak jsem nepojal žádné podezření, když jsme se, jak už je na naší škole zvykem, rozhodli s padesáti studenty zajet podívat na Ženevskou Motor Show. Takhle, zájezd se původně zrodil v hlavě mého studentského kolegy Marka, který jej však záhy z osobních důvodů nemohl dotáhnout do konce, a tak takřka veškeré povinnosti pořadatele sesunul právě na kolegu Jana. Ale vše klaplo, zájem byl veliký, peníze se vybraly, autobus objednán, vstupenky koupeny. Zahraniční zájezd o větším počtu studentů s historicky nejnižším věkovým průměrem mohl začít. 


Naplánovaných 10 hodin v autobuse bylo zjevně předurčeno k prodloužení, ačkoliv tomu v moment, kdy jsme z Prahy vyjížděli nic nenasvědčovalo. Autobus byl prakticky nový a na počítadle najetých kilometru svítilo necelých 27 000. Snad (zpětně víme, že zcela jista), jen rozsvícená kontrolka motoru – grilované kuře, mohla ledasco napovědět. Po 4 hodinách cesty a několik desítek minut po půlnoci jsme zastavili na benzínové pumpě západně od Mnichova. Při zastávce se nikdo neztratil, celé osazenstvo autobusu bylo víceméně odhodláno spát. Všichni připoutaní a mladší z dvojice řidičů jal se klíčku nastartovat. Motor naskočil a sním i stroj času, který nás vzal zpět do druhé poloviny prosince. Palubní deska svítila víc a barevněji než Staroměstské náměstí o svátcích. Pomyslel jsem si, že je dobře, že to žáci nejspíš nevidí, že řidič zmáčkne nějaké tlačítko a závadu odstraní. Nestalo se tomu tak, zkusil to ještě několikrát, přičemž mezi sedadly to již začalo šuškat. Jan, sedící vedle mě, jen suše prohlásil: „No jo no, objednával jsem to já, že jo.“

Trvalo dalších 5 hodin, než dopravní společnost vzdala souboj s moderní elektronikou, která vytrvale blokovala převodovku a vypisovala veškeré myslitelné i nemyslitelné chyby. Žáci nad ránem dostali možnost hlasovat, vrátit se do Prahy, náhradním autobusem za několik hodin, přičemž bude v nadcházejících dnech zájezd restartován na náklady dopravce nebo se pokusit za každou cenu, byť jen na pár hodin do Ženevy dostat. Svého bojovného ducha ukázali naši studenti takřka jednomyslně. Tak jsme jeli dál. Náhradní autobus, vypravený ráno z Mnichova, nebyl již tak moderní a nový, ale jel. Do Ženevy jsme se tak dostali se 7hodinovým zpožděním, odměnou nám mohla být jasná obloha nad Alpami, které jsme původně měli mít zahaleny tmou. 


Do Ženevy jsme se dostali a na Motor Show nám nakonec zbylo relativně veliké množství času. Člověk a zvlášť ten, který po 18 hodinách vystoupí z autobusu, se mezi multimilionovými automobily po nějaké době začne cítit tak nějak malý. Lidičky, je to ale krása! Nikomu z naší trpící padesátky nevadilo vyměnit krajně nepohodlnou sedačku autobusu za podstatně krajněji nepohodlnější sedačku lecjakého vystaveného supersportu. Byla to prostě paráda! Ale to už není do novin zajeďte, respektive spíš zaleťte se tam také podívat, zpáteční letenka z Vídně vás vyjde na necelé 2000,-, let trvá něco přes hodinu a největší překážkou vám bude D1, ale s tím už každý počítá. 

Já už však s Janem neletím, mohlo by se odhalit, že 737 má i další závady a já u toho být nechci. A mimochodem… náhradní autobus nás vzal pouze na odpočívadlo, kde na nás čekal „náš“ původní – přes den opravený autobus. Opravený nebyl, vše svítilo dál, ale aspoň se to rozjelo a my jsme se tak bez jediné riskované zastávky dostali zpět do Prahy. Jo a taky jsme zpívali. Roadtrip jak má být.


Redakce

Adam Pelej

Šéfredaktor

17 článků

Lukáš Kavalír

Zástupce šéfredaktora

27 článků

Ali Amjid

Vývojář webu

1 článků

Tištěné Presloviny

Stáhnout Presloviny

Doporučené Články

Kurz plný zábavy

Začátkem školního roku se opět konal třídenní seznamovací kurz prvních ročníků, který byl plný aktivit, ukázek projektů a seminářů, kterých je možné se na naší škole účastnit.

Od brzkých ranních hodin se studenti prvního ročníku scházeli na autobusovém nádraží Na Knížecí, jelikož byl plánovaný odjezd na sedm hodin, aby se stihlo co nejvíce aktivit. Někteří studenti sotva naložili kufr do autobusů únavou a šli pokračovat ve spánku během cesty. Postupně jsme se brodili mlh...

SPOJENÍ PRAHA – JINDŘICHŮV HRADEC NAVÁZÁNO

„Škola pro život aneb více praxe, méně teorie“

U stolku v konferenční místnosti CEVRO institutu v Jungmanově ulici sedí několik hostů, a nad nimi se skví v nadživotní velikosti postava ředitele Smíchovské střední průmyslové školy Radko Sáblíka. Ten nem...

STŘEDOŠKOLSKÝ SNĚM

POHLEDEM STUDENTA

Ve středu 21. února se uskutečnil druhý Středoškolský sněm hlavního města Prahy, tentokrát v jednacím sále zastupitelstva v budově magistrátu na Mariánském náměstí. Středobodem tohoto sněmu byla volba předsedy sněmu a taktéž diskuze o dopravě v Praze a kvalitě stravování ve školních jídelnách. Celá ...

NA SMÍCHOVĚ JSEM NAŠEL SVŮJ OBOR

Exkluzivní rozhovor s absolventem Smíchovské SPŠ, který našel svůj obor právě zde a nyní studuje v Londýně

Blahoslav Rataj je absolventem SSPŠ a nýní i studentem londýnské prestižní univerzity Imperial College. Jiří Patejdl s ním udělal rozhovor exkluzivně pro měsíčník Presloviny. Jak moc je studium na londýnské universitě náročné? Studium fyziky na Imperial College London shledávám jako vel...