Atentát na Julia Caesara

Píše se 15. března roku 44 před Kristem a Julius Caesar s 23 bodnými zraněními vyřkne svá poslední slova „I ty, Brute?“. Při pohledu na svého přítele padá k zemi mrtev. A tímto okamžikem končí vláda nejznámějšího a diskutabilně nejvlivnějšího císaře celé historie Římské říše, jenž se zasloužil o dobytí Galie a je znám také svým překročením řeky Rubikon během občanské války, díky které se stal absolutním vládcem největší říše tehdejší doby.
Caesar si díky svým úspěchům a stylu vlády získal obrovský vliv a řadu následovníků, kteří věřili v jeho reformy a vnímali ho jako výborného vládce. Na druhé straně mince jej však právě díky těmto reformám začali vnímat jako tyrana. Obávali se, že směřuje k zavedení absolutistické monarchie, což bylo v římské politické kultuře silně odmítáno.
Hlavními konspirátory a vůdci celého odporu proti Caesarovi se stali Marcus Junius Brutus, Gaius Cassius Longinus, Decimus Junius Brutus Albinus a Gaius Trebonius. Spolu s nimi se do atentátu a spiklenectví zapojilo na 60 dalších senátorů. Spiklenci věděli, že nemohou na Caesara zaútočit přímo, jelikož měl okolo sebe vždy silnou ochranku, a proto pro uskutečnění vybrali budovu Pompeiovu divadla, kde se tehdejší zasedání senátu konala. Věděli, že tam se Caesar bude cítit bezpečně.
Plán byl jednoduchý: shromáždit se okolo Caesara pod záminkou projednání záležitostí. Jeden z nich, Lucius Tillius Cimber, měl odvést jeho pozornost tím, že ho požádá o milost pro svého vyhnaného bratra. Když Caesar odmítl, Cimber mu strhl tógu z ramen – to byl předem domluvený signál k útoku.
V tu chvíli první útočník zasadil ránu dýkou a ostatní se okamžitě přidali. Spiklenci vsadili na moment překvapení a na to, že v uzavřeném prostoru nebudou mít Caesarovi příznivci možnost zasáhnout. Útok provedla skupina více než 20 mužů, aby si byli jisti, že se jim podaří ho zabít.
Spiklenci si mysleli, že tímto činem se jim podaří obnovit republiku, v tom se však mýlili. Následoval chaos a občanské války, a i toto byl jeden z faktorů, který zapříčinil zánik Římské říše.

HitChat: Revoluční komunikační nástroj poháněný umělou inteligencí.

Václav Knapp: Příběh studenta, který dobývá vědu.

Beseda s propuštěným vězněm
