Otevření školní knihovny 

Na naší škole se nachází jedna tajemná učebna. Do letošního roku byla jen zřídka kdy přístupná studentům, a proto spousta z nich stále ještě nemá o její existenci žádné tušení. Tato tajemná učebna se nachází na konci světlé chodby v druhém patře, a není jí žádná jiná učebna než učebna 218.  

Ačkoli by si ji nevědomý student mohl zvenku splést s běžnou třídou, jakmile by vešel, muselo by mu být hned jasné, že se o běžnou třídu nejedná. První reakce tohoto studenta by možná byla co nejrychleji z této místnosti vycouvat, tím by se ale dopustil nenapravitelné chyby. Onen student by pak totiž nikdy nezjistil, čím učebna 218 vlastně je.  

Co by tedy ten nevědomý student měl udělat, když náhodou vejde do té tajemné učebny? Tak zaprvé, nechť se na chvíli zastaví a rozhlédne se. Přímo před sebou uvidí obyčejný dřevěný stůl s pěti židlemi stojící na červeném koberci protkaném složitými ornamenty. Za tímto stolem obyčejným pak zajisté uvidí i stůl další, poněkud robustnější obložený propiskami a jinými psacími potřebami, kalendářem, pořadačem, barevnými lepicími páskami a zkrátka všemi věcmi, které by mohl potřebovat obyvatel takové tajemné místnosti. Kdo je tímto tajemným obyvatelem student jakkoli nevědomý jednoduše pozná.

Za robustním psacím stolem totiž sedí  dvojnásobná Učitelka roku, učitelka Českého jazyka a Dějepisu, paní magistra Tereza Krausová. V tajemné místnosti, která je jejím novým školním domovem vypadá jako Brumbál ve své pracovně, a ačkoli na rozdíl od něj ve svém kabinetě nepřechovává myslánku, vstoupivší student nalezne mnoho předmětů majících velmi podobnou vlastnost. Nejsou snad knihy jako vzpomínky, do kterých se můžeme ponořit? Opravdu, tajemná místnost je plná takových malých myslánek vyskládaných ve skříních po obvodu místnosti. Studentovi je v této chvíli již jasné, kde se to vlastně nachází. Pochopil, že tajemná místnost, jež je sídlem paní Krausové, je ve skutečnosti knihovna. A jaká je to knihovna! Je v ní přes dva a půl tisíce knih.  

Když už tedy student ví, kde se vlastně nachází, nelze jinak než mu doporučit, aby řádně vešel, pozdravil a vypůjčil si knihu. Pokud potřebuje pomoct, nemůže knihu nalézt, či vůbec ještě neví, co si přečíst, může se bez obav poradit s paní Krausovou. K ukončení návštěvy knihovny mu pak už jen zbývá nechat si do čtenářského průkazu zapsat vypůjčené knihy, které jsou na následující měsíc jeho. A pokud by mu měsíc k přečtení nestačil, může vždy paní Krausovou požádat o prodloužení výpůjční doby na další měsíc.  

Nevědomý student odchází z tajemné místnosti s vědomím toho, že je jedním z těch, kteří již vědí, že na škole máme novou knihovnu.