Chalkidiki na vlastní kůži – slunce, moře a školní výlet, na který se nezapomíná

V týdnu od 14. září do 21. září 2025 proběhl školní zájezd do Řecka, a to konkrétně na poloostrov Chalkidiki s ubytováním v překrásném letovisku Sarti na Sithonii. Organizátorkou, pedagogickým dozorem i průvodkyní v jednom byla paní učitelka Tereza Krausová, jejími dalšími a nepostradatelnými pedagogickými dozory pak paní učitelka Tamara Mainzerová a páni učitelé Martin Agh a Marcel Frei. Celkem s nimi cestovalo 52 studentů 3.C a 3.G, jež využili dotace ze strany Spolku rodičů a kterému tímto organizátorka děkuje za podporu, a především vedení školy za možnost takovou akci vůbec uskutečnit. V neposlední řadě děkuje také Cestovní kanceláři BonTon a jejímu personálu, bez jejichž pomoci bychom rovněž nemohli něco takového pořádat. Zajímá Vás, jaké to je zažít si „řecké Seychely“ na vlastní kůži? V tom případě si přečtěte, co o zájezdu na Chalkidiki napsali samotní studenti!

V pondělí nad ránem jsme po celodenní jízdě autobusem z Prahy konečně přejeli řecké hranice. Většina z nás ještě pospávala, ale nadšení rostlo s každým kilometrem. Do Sarti jsme dorazili kolem půl jedenácté, ubytovali jsme se a brzy vyrazili na poznávací procházku po letovisku, které působilo pohodově a přátelsky. Oběd v místní vyhlášené gyrosárně Ovelix nás definitivně přesvědčil, že jsme na správném místě. Odpoledne patřilo prvnímu setkání s mořem – voda byla osvěžující a po dlouhé cestě busem to byla zasloužená odměna. Večer jsme zakončili vlastní večeří a volným programem, než přišla večerka.

Úterý bylo zasvěceno programu na pláži Sarti Beach.  Soutěžili jsme ve stavění hradů z písku, hráli různé hry, a dokonce se pustili do kohoutích zápasů ve vodě. Nezáměrně jsme vytvořili také animační program pro celý zbytek pláže, který nám od břehu nadšeně fandil. Den byl plný slunce i zábavy – a také spálených ramen a nosů, které nám připomněly, že řecké slunce se nevyplácí podceňovat.

Ve středu jsme se po snídani vydali na lodní výlet Modrá laguna. Naší první zastávkou bylo koupání na otevřeném moři a skákání z lodi poblíž Pomerančové pláže. Byla to zábava a skvělý začátek dne. Plavba pokračovala okolo pobřeží prostředního „prstu“ Sithonie, kde se nám nabízel nádherný výhled na skalnaté útvary, borovicové lesy, pláže a průzračné tyrkysové moře. Z druhého boku lodi se zase nabízel výhled na horu Athos, kde se nachází autonomní mnišský stát. Druhou zastávkou byl ostrov Diaporos a jeho Modrá laguna, která byla hlavním cílem naší plavby. Zde jsme si užili přibližně hodinu a půl odpočinku a koupání na místní pláži, mohli si ostrov projít a obdivovat místní skalnaté útvary formované mořem po mnohá staletí. Konečnou zastávkou výletu byla Robinsonova pláž, na které nás čekalo opět průzračné tyrkysové moře s malými rybičkami. Pláž byla takto nazvána kvůli tomu, že je na ni přístup pouze z moře, nikoliv z pevniny, a proto zde mnoho turistů nenajdete. Na této poslední zastávce se podával pozdní oběd – tradiční řecké masové špízy souvlaki s dipem tzatziki, chlebem a nápojem. Při plavbě zpět do Sarti naši loď pronásledovali krásní rackové a rozezněla se hudba, která všechny přítomné rozpohybovala a až do Sarti celá loď tančila v souvislosti s animačním programem pořádaným vyučujícími a posádkou lodi. Celý den nám přinesl spoustu skvělých zážitků.

Ve čtvrtek jsme podnikli autobusový výlet po Sithonii. Nejdříve jsme se zastavili v místních kopcích na impozantní vyhlídce Panorama Kalamitsi, odkud byl krásný výhled na Athos, moře, místní přírodu a krajinu. Následovat mělo koupání v letovisku Toroni a odpolední procházka po městečku Neos Marmaras, ale protože nám dopolední počasí moc nepřálo a bylo poměrně chladno, tak paní učitelka Krausová pořadí zastávek prohodila a jeli jsme nejdříve do Marmarasu. Paní učitelka Krausová, plnící také funkci naší průvodkyně, nám po cestě řekla několik zajímavostí o okolí a také jsme se dozvěděli, že Řekové nejsou vždy úplně bezpečnými řidiči, o čemž jsme se přesvědčili hned další den v Soluni. Když jsme dorazili do Neos Marmaras, tak jsme se krátce prošli z okraje letoviska až do jeho centra k přístavu, kde jsme dostali rozchod.

Na oběd bylo ještě brzy, a tak jsme se rozhodli nejdříve projít po městě. Někteří spolužáci nakupovali, jiní obdivovali krásný přístav s mořem. Byla možnost navštívit také tradiční řecké trhy na konci letoviska. Městečko samotné nás však brzy omrzelo, a tak se skupina z naší třídy rozhodla vyjít si na procházku nad město. Po silnicích jsme vyšlapali na kopec a stálo to za to. Měli jsme celý záliv jako na dlani, a navíc se nám poskytl výhled i na hezké kopce nacházející se dál od moře. U vyhlídky také stála kaplička. Dovnitř se bohužel nahlédnout nedalo, ale vypadala hezky. K návratu jsme použili malé vyšlapané cestičky po druhé straně kopce, která nakonec byla mnohem trnitější, než jsme čekali, ale nakonec jsme se ve zdraví dostali dolů zpět do města. 

Potřebovali jsme se pořádně najíst. Do odjezdu autobusu nám ještě zbývalo dost času, proto jsme usedli do restaurace, kde nám však k našemu velkému zklamání bylo řečeno, že nevydávají jídlo. Důvod k tomu údajně byl, že kuchař se cítil unavený a zkrátka odešel domů. Byli jsme tak svědky stereotypu líných Řeků a velice nás to pobavilo. Hledali jsme jiné místo, kde se naobědvat. Jen tak tak jsme se vyhnuli turistické pasti, před kterou nás včas stihli varovat spolužáci, jídlo tam údajně nestálo za nic. Nakonec jsme našli kavárnu, kde se dalo objednat i něco malého k jídlu. Dal jsem si nějaké tousty, a i když nebyly nejlevnější, nakonec jsem byl s obědem celkem spokojený.  Dali jsme si ještě zmrzlinu a vyrazili zpět k autobusu.

Za necelých 20 minut cesty už jsme byli zpět v Toroni, kde jsme naplánováno koupání a naštěstí se počasí umoudřilo, takže bylo hezky teplo a my jsme se mohli vykoupat poblíž zříceniny byzantského hradu na místní krásné štěrkopískové pláži. Chtěli jsme si v místním obchůdku nakoupit také vyhlášené medy a medové produkty, ale bohužel už měli (asi z důvodu končící sezóny) k naší smůle zavřeno. Na cestě zpět do Sarti jsme ještě s autobusem zastavili u místního stánku s čerstvým domácím ovocem a zeleninou, kde jsme si kromě zmiňovaného ovoce a zeleniny mohli jako suvenýr zakoupit také domácí olivový olej. Po návratu do Sarti jsme opět měli prostor pro osobní volno a pak už byl čas jít spát. I přes všechny komplikace jsme si myslím tento den užili a určitě na něj budeme dlouho vzpomínat.

Pátek byl našim jediným, avšak o to cennějším, okénkem do života řecké metropole. Mířili jsme totiž do Soluně (řecky Thessaloniki) – druhého největšího řeckého města a zároveň místa původu pro nás známých věrozvěstů Konstantina a Metoděje. Město vzniklo už r. 315 př. n. l. a založil jej makedonský král Kassandros, který jej pojmenoval po své manželce Thessalonice, nevlastní sestře Alexandra Velikého. Zároveň se jedná o jedno z nejživějších měst díky množství podniků, ať už restaurací či barů, a také díky velkému množství zde žijících studentů. Právě tato kombinace starého a nového dělá z města pulzující centrum lákající k návštěvě turisty z celého světa.

Naší první zastávkou v Soluni byly pozůstatky starověkého opevnění města Heptapyrgio, kde je zároveň možné navštívit vyhlídku nabízející krásný pohled na celé město. Kvůli své těžké dostupnosti a řeckému špatnému dopravnímu značení se však náš vjezd na tuto památku neobešel bez drobné dávky dramatu, kterou ale naši skvělí řidiči s nervy ze železa byli schopní elegantně vyřešit, a nakonec z ní vznikla skvělá historka a všichni účastníci zájezdu si z ní odnášejí zkušenost s řeckou dopravou doslova na vlastní kůži. Řekové sice mají úzké uličky s chaosem a špatným značením, zato ale mají velká a široká srdce ochotná v jakkoliv bizarní situaci pomoci, a tak naši posádku na chvíli doplnil a navigoval až na místo určení jeden skvělý řecký řidič jiného autobusu (shodou okolností byl také ze Sarti) a celá situace se vyřešila. Říkal, že ho na oplátku budeme navigovat někdy v Praze, až přijede na návštěvu. Na Heptapyrgio jsme se tedy nakonec dostali a ten výhled opravdu stál za to. Ještě nás pak čekala prohlídka největšího chrámu v severním Řecku Agios Dimitrios a procházka centrem města okolo starověké Rotundy (jmenuje se tak) a Galeriova oblouku až směrem k Bílé věži, dominantě města, která je vyhlídkou a zároveň muzeem o historii města Soluně.

Následně jsme pokračovali procházkou po promenádě okolo moře až na Aristotelovo náměstí, kde jsme dostali rozchod. Někteří šli na oběd, jiní nakupovali na největší soluňské nákupní třídě Tsimiski, jiní se šli podívat na tradiční řeckou tržnici, nadšenci do historii zase na některé další byzantské památky, které nebyly součástí hlavního programu. Okolo páté hodiny jsme se vraceli autobusem zpět do Sarti, kde jsme byli okolo sedmé a využili ještě poslední večer na nákup posledních suvenýrů, večeři a procházku po letovisku. Nečekali jsme však, že nás místo plánované večerky překvapí řečtí bohové Freidón, Aghés, Mainzéra a Krausus večerním programem na pláži Sarti Beach, kde si pro nás připravili občerstvení, hudbu a tanec, a to pod hvězdami posetou oblohou, která jde díky malému světelnému znečištění z této části pláže krásně vidět. Sobotní poledne bylo již zasvěceno odjezdu, a i když to původně nevypadalo, že zpátky do Česka odcestujeme všichni (na situaci s pasem a ztracenými klíči asi vyučující také jen tak nezapomenou), tak se nám to nakonec podařilo a v neděli jsme krátce po poledni dorazili ke škole do Prahy. Po zpáteční cestě autobusem byla navíc vítěznému týmu Spartě (celozájezdová hra Sparta vs. Athény) předána od organizátorky zájezdu (paní učitelky Krausové) a dalších vyučujících odměna složená z tradičních řeckých dobrot a produktů. A i když se, jako všechny cesty, neobešla ani ta naše bez některých komplikací, tak bychom za nic na světě neměnili a už v autobuse jsme se dohodli, že nás Řecko oslovilo natolik, že se tam příští rok rádi vrátíme znovu.