STŘEDOŠKOLSKÝ SNĚM

POHLEDEM STUDENTA

Škola

23.04.2018

Ve středu 21. února se uskutečnil druhý Středoškolský sněm hlavního města Prahy, tentokrát v jednacím sále zastupitelstva v budově magistrátu na Mariánském náměstí. Středobodem tohoto sněmu byla volba předsedy sněmu a taktéž diskuze o dopravě v Praze a kvalitě stravování ve školních jídelnách. Celá akce byla pod záštitou Ing. Mgr. Ireny Ropkové, spoluorganizovaná Českou středoškolskou unií.

I přestože nehýřím optimismem při účasti na tomto projektu, snažil jsem se být i tentokráte konstruktivním členem-středoškolákem a spolupodílet se na sněmu. Celý sněm začal volbou předsedy. Pět kandidátů předneslo svoje řeči, přičemž ten mně nejméně sympatický byl zvolen. Následovalo jeho promenádování se po foyer jednací místnosti s přítelkyní pevně po svém korpulentním boku. Skoro jako kdyby obdržel Řád Bílého lva. Nu, neztrácel jsem stále vůli ke konstruktivní diskuzi a po občerstvení ve formě chlebíčků a Coca-Coly jsem se vrátil zpět ke své lavici.

Dalším bodem diskuze byla doprava, která by se možná
i změnila v diskuzi na úrovni, žel, našlo se mnoho neadekvátně chovajících se delegátů, kteří celou diskuzi odváděli v jakýsi ad hoc monolog, kdy si delegáti tuze stěžují, že jim tenhle a támhleten autobus jede pozdě a že noční vlak je moc malý a mohl by být větší. No jistě chápete, že mě už taková rozprava naprosto rozjitřila. Ale to nejlepší ještě přijde. Mimo jiné ještě vystoupil pan Dolínek.

Byl pozván i na můj popud, jelikož jsem se ho chtěl zeptat na „jeho“ aplikace na spolupráci občanů a města zvané zmente.to. Bohužel nejspíš t.č. řešil palčivou otázku Libeňského mostu, který dal zavřít, a jehož název pak trefně zlidověl na Most P. Dolínka a A. Krnáčové, a tak za pultík přišel jen s mrzkou zdravicí. No, a to byla chvíle, kdy přišel poslední bod diskuze, a ten stál za to. Stravování ve školních jídelnách.

Začalo to mírumilovně, blahosklonná paní staršího věku – odbornice v oboru – nám líčila, jak přesně funguje stravování ve školních jídelnách, jak to funguje s dotacemi těchto jídel, jak jsou nastaveny tabulkově spotřební koše a mnoho dalších zajímavých věcí. Kdo by však čekal, že se i v těchto mírumilovných prostorech, jakými zajisté jsou ty pražského magistrátu, najde skupina extrémistů okolo alternativních možností stravování a začne chudáka madam bombardovat naprosto irelevantními dotazy a požadavky.

Začalo to však plíživě! Probírala se možnost bezlepkové stravy v jídelnách, kde referující připustila, že v tomto konkrétním bodě je co vylepšovat, leč pro jídelny je velmi náročné, zejména s ohledem na omezený rozpočet, takové pokrmy tvořit. Pak se najednou do diskuze začali hlásit delegáti vybavení v tašce nejspíše zelným salátem, ale hlavně plnými ústy průzkumů, vědeckých studií jakýchsi vědců a jakýchsi organizací, které proklamují vegetariánství, jako naprosto rovné konvenční stravě, ne-li dokonce jí nadřazené!

Začalo mi být líto paní za řečnickým pultem. Nesnadno se jí dýchalo, přešlapovala na místě, snažila se obhájit naprosto relevantními argumenty. Zaprvé, že na takovou změnu by byla třeba změna legislativy, a tak naši zelení přátele pláčou na špatném hrobě, a zadruhé lékaři, kteří tyto spotřební koše tvořili, přímo nedoporučili takovýto výhradně nemasitý směr stravování pro mládež připojovat k běžné, sem tam i masité, stravě.

Oheň na střeše začal být teprve, když řečnice pro-hlásila, že by vegetariánství snad mohlo mít špatný vliv na vývoj dítěte! Horlivě se hlásili do diskuze ti, kteří sice už to nejdůležitější o vegetariánské stravě pověděli – tedy to, že je nejlepší na světě – ale přidávali své osobní zkušenosti s vegetariánstvím, konkrétně tedy to, jak se cítí podstatně silnější, bystřejší no a někteří i krásnější.

V posledních chvílích jsem chtěl za ty útrapy, co paní před publikem zažívala, přidat do diskuze pozvání do Steakhouse, modly všech masožravců, kterých je v hlavním městě díkybohu požehnaně. Ale zrovna nemám moc peníze, asi jsem dal všechny za maso. Nájezdu o oktávu ujetějších veganů jsem se už bohudík vyhnul, spěchal jsem ještě na obligátní hodinu českého jazyka. Snad budou příští sněmy trochu konstruktivnější, a třeba se o to zasadí i zástupci naší školy.

Redakce

Adam Pelej

Šéfredaktor

17 článků

Lukáš Kavalír

Zástupce šéfredaktora

27 článků

Ali Amjid

Vývojář webu

1 článků

Tištěné Presloviny

Stáhnout Presloviny

Doporučené Články

Game Developers Conference 2019

Na podzim minulého roku jsem se díky svým aktivitám ve výuce a vývoji počítačových her při SSPŠ dostal stipendiem na GIC (Game Industry Conference) v Poznani. Součástí stipendia byla i vstupenka na GDC (Game Developers Conference) v hodnotě cca 2000$. Po dlouhém čekání je tato největší, každoroční událo...

V Kanadě je učitel jako kamarád

Rozhovor se studentem SSPŠ Eduardem Balíkem, který si požádal o přerušení studia a zkouší, jaké je to být studentem v Kanadě.

Jak ses dostal k takové možnosti studovat v Kanadě? K této možnosti jsem se dostal díky mým rodičům a přátelům okolo nich, kteří měli zkušenosti se studiem svých dětí v zahraničí. Rodiče s námi žili 2 roky v Austrálii, mě ale byly 4 roky, když jsme se vraceli. Brácha tam chodil do školky a ro...

NA SMÍCHOVĚ JSEM NAŠEL SVŮJ OBOR

Exkluzivní rozhovor s absolventem Smíchovské SPŠ, který našel svůj obor právě zde a nyní studuje v Londýně

Blahoslav Rataj je absolventem SSPŠ a nýní i studentem londýnské prestižní univerzity Imperial College. Jiří Patejdl s ním udělal rozhovor exkluzivně pro měsíčník Presloviny. Jak moc je studium na londýnské universitě náročné? Studium fyziky na Imperial College London shledávám jako vel...

Science camp 2018

Co se událo na letošním Science campu?

Neděle 1.7. 23:30 Na autobusovém terminálu Praha, Florenc, kde panuje i přes pokročilou noční hodinu poměrně čilý ruch, se schází náš čtyřčlenný tým, aby se vydal na dalekou cestu, na pobřeží Černého moře, do bulharského Kraneva. Členy týmu jsou studenti třídy 1.K Silvestr Bartoš (Silva), Tomáš H...