JEN SKUTEČNÁ OSOBNOST DOKÁŽE ODOLAT NEGATIVNÍ ATMOSFÉŘE V KOLEKTIVU

Společnost

20.06.2019

Psycholog Zimbardi na základě svých celoživotních studií tvrdí, že pouhých 10% lidské populace dokáže odolávat vytvořené atmosféře v kolektivu, naopak plných 90% jí velmi rychle podléhá. Nejde jen o takové šílenství jako nacismus či komunismus, náboženský fanatismus, ale týká se to též každodenního života. Včetně klima vytvořeného ve třídním kolektivu. 


Pokud se podaří třídnímu učiteli, vyučujícím jednotlivých předmětů či skupině studentů vytvořit ve třídě klima vedoucí k pasivitě, rezignaci, velmi rychle k ní začnou inklinovat další a další. Jen ty nejsilnější osobnosti dokáží odolat atmosféře v kolektivu, což se ve třídě týká průměrně tří studentů. Ti se nenechají ovlivnit, zastrašit pomlouváním, zesměšňováním, urážkami. Bohužel mnozí, kteří by i měli zájem být aktivní, rozvíjet se, raději sklopí uši a srovnají krok, neboť nemají na to, aby dlouhodobě nepřátelské atmosféře čelili. Tak se ke zmanipulované mase přidají a mnohdy se nakonec stanou i jejími vášnivými hlásnými troubami, aby ukázali, že se už „polepšili“ a už nevybočují z davu, že už je není nutné pranýřovat. Nejsou „otroky“ aktivního ředitele, který se jim ve skutečnosti snaží umožnit seberealizaci.  

Může to být pochopitelně i opačně, silné jádro pozitivně působících jedinců na sebe nabalí další a ve třídě se rozhostí tvůrčí atmosféra. Bohužel historie dokazuje, že je jednodušší něco bořit než tvořit. Ale najdou se i kolektivy, kde se úspěch netrestá, kde se aktivní a dobří respektují a kde se jim další snaží přiblížit. Kde nechtějí, aby sousedovi chcípla koza, ale snaží se sami vydělat na kozy dvě. 

Těch skutečných osobností se vytvořená negativní atmosféra vedoucí k pasivitě nedotkne, ale postihne většinu, u které nakonec vyvolá nezájem o vše. Proč by se měli studenti zajímat o jednotlivé předměty, které je nebaví, když je jim nepřátelskou atmosférou znemožněno věnovat se tomu, co by je bavilo. Tak přijde logická rezignace na vše. Budou se učit jen tak, aby nepropadli, anebo jen kvůli známkám, nikoli z vnitřní motivace být lepší, něco dokázat. 


U učitelů nemusí jít při takovém postupu nutně o zlý úmysl, o snahu si zjednodušit práci, ale každé utlumení třídy je strašlivou ranou do kvality pedagogického procesu. „Hodní“ studenti, co poslušně sedí v lavicích a nábožně poslouchají výklad, většinou s nepřítomným skelným pohledem, ve své podstatě nedokáží rozvíjet svůj talent. Upadají do průměru ve všem, nejen v tom, co jim moc nejde, co je moc nebaví, ale i v tom, v čem by mohli vynikat. 

Není to vůbec o známkách. I ten, kdo má samé jedničky, může být vlastně průměrný, neboť se sice dokázal dobře a svědomitě připravit na testy a zkoušení, ale to je opět jen o průměru. Ano, takový student je výborný v průměrných znalostech a dovednostech. Bez rozvíjení svého talentu ale strádá, a většinou zcela zbytečně. 

Není jednoduché být osobností, která nesouzní s davem, s většinovým názorem, který dle historických zkušeností velmi často pravdu nemá. Však by bylo možné snést tisíce příkladů. Hodně známá je kausa prvního českého prezidenta Masaryka, kterého za jeho názor v rozporu s veřejným míněním fackovali jeho vlastní studenti, jeho kolegové po něm plivali, vyzývali ho k rezignaci, nadávali mu do zrádců. On naštěstí dosáhl satisfakce ještě za svého života, bohužel mnohé osobnosti respektu a uznání dosáhly až po své smrti, po mnoha letech, kdy vymřeli i ti, co v jeho době představovali malost a hloupost. Křičící dav. Průměrnost.  


Chápu studenty v negativisticky nastaveném kolektivu, kteří rezignují a raději splynou s masou, aby unikli vysmívání či pomlouvání svých spolužáků nebo učitelů. Vím o čem to je, nejen kvůli třiatřiceti neodůvodněným udáním, jimž jsem musel čelit za svou kariéru ředitele, který chce měnit zaběhlé pořádky. Sám jsem zažil a stále zažívám, co obnáší permanentně čelit nenávisti oponentů, velmi nepříjemným kampaním, zmanipulovaným jedincům, dokonce i vulgárním urážkám idiotů na internetu či v anonymech. Není vůbec lehké takovou situaci ustát psychicky, nenechat se otrávit a odradit. 

Rozhodně neodsuzuji nikoho, kdo atmosféře podlehne a rezignuje. Ale pokud je někdo skutečná osobnost, pokud na to má psychicky, radím mu nenechat se znechutit. Jde o něj, o jeho budoucnost, ne o známky či klepání po rameni od průměrných či podprůměrných, co nemají vlastní vůli, co nemají vlastní cíle, co nenašli vnitřní motivaci se rozvíjet. Co možná kdysi také měli své smělé sny a cíle, ale už je dostala typická česká atmosféra „blbé nálady“, kterou nám věru těžko může svět závidět. 

Ing. Radko Sáblík



Redakce

Adam Pelej

Šéfredaktor

17 článků

Lukáš Kavalír

Zástupce šéfredaktora

27 článků

Ali Amjid

Vývojář webu

1 článků

Tištěné Presloviny

Stáhnout Presloviny

Doporučené Články

MOST NA ZÁPAD CHÁTRÁ, A STÁLE NEMÁ JMÉNO

Technická správa komunikací hl. m. Prahy spravuje na 700 mostních objektů. Z nichž je, dle aktuálního hodnocení TSK, které dělí mosty do sedmi kategorií, 125 ve špatném (99 - do této kategorie se do 2. prosince řa...

Microsoft Office World Championship 2018 – Orlando, USA

Ve dnech od 29. 7. do 1. 8. 2018, probíhala celosvětová soutěž Microsoft Office World Championship. Uskutečnila se na území Spojených států amerických ve městě Orlando. Účastnit se jí mohli  studenti ve věku od 13 do 22 let, kteří úspěšně složili certifikační zkoušku Microsoft Office Specialist....

Účel světí prostředky, aneb jak St. Louis ke Stanley Cupu přišlo

Sportovní zpravodajství z hokeje.

Píše se 4. ledna 2019, poslední tým celé NHL St. Louis Blues poráží držitele Stanley Cupu z poslední sezony Washington Capitals drtivě 5:2 a odráží se ode dna, které přenechává Los Angeles Kings. St. Louis se vzepřelo všem předpokladům a vydalo se na dlouhou cestu za třetím místem v Centrální diviz...

Chci propojit technologii s lidským tělem

Alvaro Valvidia, student 3. ročníku oboru IT, popisuje své dětství a spolupráci s FN Motol

Do svých sedmi let jsi žil ve Španělsku a v Brazílii, od té doby jsi v České republice. Cítíš se tak trochu světoběžníkem? Pamatuješ si něco z doby před příchodem do Česka? Měl jsem to štěstí, že se mnou rodiče cestovali. Díky tomu jsem si udělal představu o různých místech a o chování různýc...