NA SMÍCHOVĚ JSEM NAŠEL SVŮJ OBOR

Exkluzivní rozhovor s absolventem Smíchovské SPŠ, který našel svůj obor právě zde a nyní studuje v Londýně

07.02.2019

Blahoslav Rataj je absolventem SSPŠ a nýní i studentem londýnské prestižní univerzity Imperial College. Jiří Patejdl s ním udělal rozhovor exkluzivně pro měsíčník Presloviny.

Jak moc je studium na londýnské universitě náročné?

Studium fyziky na Imperial College London shledávám jako velmi náročné. Univerzita přijímá zhruba deset procent uchazečů, a tak se člověk najednou ocitne v prostředí, kde je obtížné dosáhnout dobré známky a vyrovnat se tempu svých spolužáků. Myslím, že je to pro všecny studenty náročné studium. Hlavním předpokladem pro studium je disciplína a  odolnost vůči stresu. Často je nutné se učit skoro bez odpočinku dlouhé dny v řadě. Zápolím s  únavou i občas nedostatkem času na jídlo. Známkovací stupnice jsou vždy nastaveny podle nejvýkonějších studentů. Většina mých spolužáků pochází z asijských zemí a tito studenti jsou navyklí bez námitek velmi usilovně pracovat. Pomáhá mi však, že podobnými výzvami si prochází i mí spolužáci, a tak se navzájem podporujeme. Myslím, že to velmi stmeluje kolektiv. Jako příklad náročnosti studia bych uvedl laboratoře. Nyní musím deset hodin v týdnu docházet do laboratoří. Experimenty vyžadují intenzivní teoretickou přípravu. Nikdo mi s experimenty nesmí pomoci a  aparaturu si také musím připravit sám, což vyžaduje i mnohé praktické dovednosti jako svařování. Během mé práce prochází kolem mě hodnotitelé, kteří mi pokládají otázky, a známkují mě na základě toho, jak experimentu rozumím, a na základě mého laboratorního sešitu, který si musím vést v písemné podobě. Nutnost porozumět učivu je nesmírně důlěžitá, neboť i testovací otázky jsou velmi praktické. Neustále se testuje schopnost analytického uvažování, a tak naučení se poznámek z přednášek nazpaměť je jen prvním předpokladem úspěchu u zkoušek. Například v testu ze statistiky bylo nutné provést analýzu dat z detektoru částic, který vedl
k  oblevu H i g g s o v a bosonu.
Samostatnou kapitoulou jsou studentské spolky, které jsou brány jako nedílná součást studia. Já jsem součástí tanečního týmu a požadavky jsou vysoké i tam. Učí nás nejúspěšnější britská tanečnice, která vyznává ruský způsob výuky tance, tzn. dril, disciplína a při některých cvicích si připadám jako na baletu. Musím ale uznat, že to jako v případě mého studia, vede ke zlepšování se, což zas přinese opravdovou radost z tance.

Ředitel Smíchovské SPŠ dává důraz na projektovou výuku, spolupráci v týmu, vedení pracovních týmů. Jaká je v oblasti vytváření projektů situace na londýnské univerzitě?

Jsme velmi motivování pracovat v týmu a  tato schopnost je součástí hodnocení většiny práce. Já jsem trochu specifický případ, neboť jsem trochu pomalejší, a tak v laboratoři mohu pracovat sám pod dohledem najatého laboratorního asistenta. I tak jsem však musel často pracovat v týmu, a to při práci na výzkumných projektech, bakalářské práci, či v předmětu, kterému se říká profesní příprava. V tomto předmětu jsme například zakládali fiktivní start-up na základě implementace zvoleného fyzikálního objevu do praxe. Museli jsme řešit vše od patentového práva po ekonomockou analýzu a následně jsme byli podrobeni kritice od profesorů, kteří úspěšně podnikají. Měl jsem jako student možnost se podílet na zájímavém aktuálním výzkumu v několika oblastech fyziky, a bez týmové spolupráce bych se těžko dostal k výsledkům.

V Londýně je dle statistik původní obyvatelstvo už v menšině. Jak se žije v takovém multikulturním prostředí a jak se v něm cítíte? Ve škole, ve svém bydlišti?

Londýn je multikulturní město, a to je na první p o h l e d patrné. Nicméně kampus Imperial College London je umístěn v  Kensingtonu vedle Kensingtonského paláce, kde pobývá vévoda William a vévodkyně Kate. Je tam úplně jiná atmosféra, než ve zbytku Londýna.  Jedná se o nejbohatší čtvrť v Evropské unii. Je to trochu jako život ve zlaté kleci. Je tam čisto, klid a bezpečí. V okázalých residencích bydlí nejvyšší vrstvy britské a  ruské společnosti. Když jdu v Kensingtonu do banky nebo k doktorovi, tak se většinou setkávám s  bristkými jmény a s britským přízvukem. Život v Kensingtonu si však nemohu dovolit. A tak každý den dojíždím do Actonu, chudší čtvrti na předměstí. Zde převážně žijí přislušníci indské a muslimské komunity. Je tam jak velká mešita, tak hinduistický chrám.
Ač jsem tam jako běloch v menšině, vycházím dobře s místními. Všichni se ke mně chovají s respektem, včetně doktorů s arabskými a indskými jmény. Nicméně je v Actonu, obvzláště v nočních hodinách, problém s kriminalitou. Po ulicích se pohybují pouliční gangy, už jsem shlédl několik potyček a občas mě někdo na ulici obtěžuje. Je však nutné dodat, že tento problém se také týká i mladších etnických bělochů, angličanů, z chudších rodin.
Univerzita je velmi multikulturní, angličané jsou v menšině. Mám přátele z Číny, Indie, Kazachstánu, Izraele, Francie, Polska a dalších zemí. 
Naše československá komunita je také velmi aktivní, jak na univerzitě, tak v Londýně obecně. Často jsme zváni ambasádou či naší československou komunitou Velehrad na různé společenské akce. Těchto akcí se často účastní rodiny emigrantů z komunistického Československa a překvapilo mě, jak tyto rodiny drží při sobě.

V rámci praxe jste vyučoval na jedné ze škol. Jak jste se k tomu dostal a o jakou školu se jednalo?

Na konci prvního ročníku jsem si mohl zvolit výběrový předmět do druhého ročníku. Rozhodl jsem se pro učitelství. Prošel jsem výběrovým řízením, kdy jsem musel prokázat některé dovednosti zorganizováním hodiny na zkoušku pro několik studentů. Nakonec jsem byl vyslán na Graveney School na jižním předměstí Londýna. Jedná se o státem zřízenou akademii, která dává příležitost všem studentům. Konkrétně jsem zde učil fyziku studenty ve věku od 12 do 18 let. Následně jsem se přihlásil na obor učitelství a byl jsem vyslán na další pedagogickou praxi na Chelsea Academy, to je církevní škola kousek od stadionu Chelsea primárně pro studenty z chudých rodin. Nyní studuji pouze fyziku, neboť předmět učitelství byl zrušen.

Prostředí na této škole bylo poněkud odlišné od toho, co my zažíváme na českých školách. Mohl byste ho popsat? A co vás nejvíce zaujalo či zaskočilo?

Prostředí na bristkých státem zřízených školách jsem shledal jako velmi odlišné od českého prostředí. Nejprve jsem musel projít poměrně důkladnou bezpečnostní prověrkou, kdy jsem dostal několik překvapivých otázek, jako zda náhodou nemám skryté jméno. Na školách, kde jsem učil, platí přísný řád a disciplína. Učitelé jsou často mladí, a také tam panovala rovnost v počtu mužů a žen. Důvod, proč starší a zkušenější učitelé spíše hledají práci na soukromých školách je, že výuka na státních školách vyžaduje velké množství fyzické energie na usměrňování chování studentů. Britští studenti jsou mnohem aktivnější a asertivnější, než čestí. Neustále zvedají ruku a pokládají často dobré otázky. Nicméně to má i odvrácenou stranu, je hodně těch, kteří vyrušují. Učitel tak minimálně čtvrtinu hodiny stráví pouze uklidňováním situace ve třídě. Britové selektují studenty do tříd na základě jejich schopností. Obvzláště v problematických třídách učitel zažívá extrémní nepozornost studentů. Hodiny trvají celou hodinu, studenti nedostávají domácí úkoly a nejsou známkování. Jen získávají body za dobré či špatné chování a body pro svoji „kolej“. Hodnocení často dostávají na základě jediného písemného testu na konci pololetí, což zvláště na mladší děti klade vysoké nároky a což by asi bylo na našich školách těžko představitelné.

Na britských školách platí pravidla, která mnohé překvapí. Děti nosí uniformy, to je asi známé, ale například za rozvázanou kravatu se musí za dveře, nepozornost se trestá zapsáním studenta na tabuli hamby. Pak jsou však mnohem horší tresty. Například drzost vůči učiteli se řeší posláním studenta do izolace. Izolace je něco jako vězení, kde je student držen v malém prostoru bez oken a se špatnou ventilací. Musí sedět narovnán a pracovat na nějaké úloze. Kolem takto seřazených studentů prochází učitel, který studenty napomíná. Za tři přestupky v týdnu je student na Chelsea Academy potrestán nutností se dostavit v sobotu do izolace. S tímhle jsem se nějak nedovedl vnitřně smířit. Vyučovat ale ve třídě s dětmi na nejnižší úrovní schopností, které často nedodržují ani základy pravidel chování, nerespektují učitele a výuka je nezajímá, je, jak jsem se sám přesvědčil, téměř nadlidský výkon.
Abych mluvil i o něčem pozitivním, tak bych rád zmínil výuku fyziky na britských školách. Výuka fyziky je velmi praktická, kdy se musí provést mnoho státem připravených fyzikálních pokusů, které jsou velmi zajímavé, a mohou, myslím, studenty nadchnout pro studium fyziky. Každá škola má laboratorního technika, a tak není problém s přípravou často náročných pomůcek před začátkem hodiny. Navíc, když se studenti dobrovolně rozhodnou pro studium fyziky k maturitě, mohou získat mnohem hlubší znalosti než čeští studenti, včetně studia diferenciálních rovnic.

Jak vzpomínáte na Smíchovskou střední průmyslovou školu s odstupem několika let?

Převládají hezké vzpomínky. Myslím, že mi studium na SSPŠ dalo mnoho pozitvního. Například jsem zde nalezl obor mého zájmu fyziku a zároveň jsem získal dobré technické vzdělání. Obvzláště bych zmínil programování. Bez schopnosti si umět napsat skripty pro fyzikální simulace bych asi byl v prvním ročníku na univerzitě ztracen. Učitelé mi byli vždy velmi nápomocní a  doceňovali některé mé vlastnosti, které jsou často na britských školách pomíjeny.

Jaké jsou vaše další plány v oblasti studia, vašeho profesního rozvoje?

Rád bych pokračoval v  magisterském studiu fyziky. V tomto roce jsem získal dvě stipendia od the Kellner Family Foundation a  Placzek Foundation. Rád bych se i v příštím roce ucházel o možnost získaní stipendií. V  létě bych rád pokračoval ve vědeckém výzkumu, a  to nejspíše v  oboru zkoumání využití laserová filamentace. Hlásím se tak na několik stáží a doufám, že již brzy se budu moci podílet na své první vědecké publikaci.

Redakce

Adam Pelej

Šéfredaktor

17 článků

Lukáš Kavalír

Zástupce šéfredaktora

27 článků

Ali Amjid

Vývojář webu

1 článků

Tištěné Presloviny

Stáhnout Presloviny

Doporučené Články

UČIT SE DÁ I JINAK

Ing. Radko Sáblík je ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy od listopadu 2002. Od té doby stačil na škole zavést mnohé „novoty“, které oceňují aktivní a kreativní zaměstnanci a studenti. Zároveň v poslední době často vystupuje na různých konferencích, na nichž se mu dostává velmi pozitiv...

Rozšířená realita a její použití ve výuce

Jak fungují aplikace požívající virtuální realitu? Zjistíte v tomto článku!

Aplikace, které používají „augmented reality” (AR), neboli rozšířenou realitu, kombinují virtuální prostor s opravdovým. Tedy jedna realita rozšiřuje druhou o určité informace, proto to „rozšířen...

SMÍCHOVSKÁ SPŠ NEPOTŘEBUJE STRATEGII 2030

Ředitelna Smíchovské střední průmyslové školy doslova praská ve švech. Okolo menšího stolku na sedačce a na mnoha donesených židlích sedí jak ředitel školy Radko Sáblík, tak několik jejích abs...

SSPŠ pro mě byla strašně důležitá

Jaroslav Kotápiš vystudoval výpočetní techniku na SSPŠ (2004-2008). V Alze pracuje od roku 2008, ředitelem marketingu se stal v únoru 2019.

Do školy jsi poprvé jako žák vkročil v září roku 2004, vzpomeneš si, jaké jsi měl pocity?Pamatuji si to docela přesně, jelikož se mnou nastupoval i kamarád z Chraštic, mého bydliště. Mě tehdy dali do „béčka“, což byla sportovní třída, jeho do 1.C. Jeho táta kvůli tomu ve škole udělal trochu „bordel“, ml...